Jezdecké oddíly rakousko-uherské armády

Lubor Kunc (lubor.kunc@seznam.cz )

Publikováno ve zpravodaji Polní pošty vydávaného Sekcí polních pošt

Jezdectvo (Kavallerie) tvořilo až do první světové války důležitou armádní složku a bylo považováno za samostatnou zbraň (např. vedle pěchoty či námořnictva; obr. 1). Rakousko-uherská armáda si dávala velmi záležet na udržování kvalitního jezdectva, které jí mělo umožnit rychlý zásah kdekoliv na území monarchie či v jejím okolí. I když po rozšíření železnice v Rakousko-Uhersku bylo možno vojenské jednotky přemisťovat vlakem, stále si jezdectvo drželo prominentní pozici vzhledem k rychlosti, s jakou se jeho jednotky pohybovaly v bojových zónách. Jezdectvo se dělilo na dvě hlavní skupiny : jezdecké (bojové) útvary (Kavallerie) a vozatajstvo (Train) sloužící jako logistická armádní složka pro přepravu vojenského materiálu. Obě složky měly oddělené velení a zcela samostatnou strukturu.

Obr. 1 a 2: rakouská známka z roku 1915 oslavující jezdectvo a polská známka z roku 1919 připomínající hulány jako polskou odnož jezdectva

Bojové jezdecké jednotky se skládaly z 10 jezdeckých divizí (z nichž 5. divize obsahující 16. jezdeckou brigádu měla sídlo v Bratislavě) a 6 samostatných jezdeckých brigád, přičemž 1. samostatná jezdecká brigáda sídlila v Praze a 9. brigáda v Pardubicích. Vrchním velitelem (s titulem generálního inspektora jezdectva) byl na počátku první světové války generál jezdectva Karel hrabě Huyn. Jeudectvo sdružovalo často starobylé jednotky, např. 6. hulánský pluk císaře Josefa II. byl založen již v roce 1688 (viz také obr. 4).

Jezdecké bojové oddíly byly tvořeny třemi skupinami vojska, které se lišily uniformami, výcvikem i předpokládaným bojovým nasazením. Není cílem tohoto článku detailně popisovat jejich odlišnosti, spokojme se s tím, že jejich základní odlišností bylo teritorium, ze kterého vzešly. Jednalo se o dragouny (Dragoner) formované na území Předlitavska (Rakouska), husary (Husaren) z Uherska a hulány (Ulanen) z Haliče.

Řada dragounských pluků pocházela z Čech a Moravy (např. pluk č. 1 z Mostu, č. 2 z Dobřan, č. 6 z Brna, č. 7 ze Staré Boleslavi, č. 8 z Pardubic, č. 10 z J. Hradce, č. 12 z Olomouce, č. 13 z Postoloprt a č. 14 z Klatov). Některé pluky patřily přímo císaři (obr. 3) či panovníkům jiných zemí (např. pluk č. 5 z Mariboru byl věnován Mikuláši I. ). Zajímavostí pro české poštovní historiky je, že pluk č. 2 z Dobřan nesl jméno rodiny Paarů, jejíž členové řídili v létech 1622 – 1722 poštovní službu v Rakousku a Uhersku, a kteří se zasloužili významně o rozvoj poštovnictví i u nás (viz známka POFIS č. 2747 z roku 1986).

Husarské pluky se rekrutovaly z území Uherska, pouze dva z nich sídlily na Slovensku (pluk č. 5 v Komárně a č. 12 v Košicích).

Hulánské pluky byly vytvořeny výhradně v Haliči, jejich členy byly ale často i vojáci pocházející odjinud (viz obr. 4). Mezi obyvatelstvem měly hulánské pluky velký respekt a významně se podílely i na polsko-ruské válce 1920-1921.

Vlastní jezdecké jednotky neměla pouze společná rakousko-uherská armáda, nýbrž i národní vojenské oddíly Landwehru (Rakousko), resp. Honvédu (Uhersko). Jezdectvo Landwehru bylo založeno roku 1883 a skládalo se ze 3 brigád sdružujících 6 hulánských pluků (obr. 5).

Brigáda č. 2 sídlila v Olomouci, z území dnešní ČR pak pocházely ještě hulánské pluky č. 2 (Vysoké Mýto) a č. 4 (Olomouc). Velitelem jezdeckých oddílů Landwehru byl generál jezdectva Karel von Kirchbach und Lauterbach.

Obdobné útvary měl i uherský Honvéd skládající se ze 4 brigád, resp. 10 husarských pluků. Husarský pluk č. 5 pocházel z Košic. Velitelem byl na počátku 1. světové války podmaršál Leopold von Hauer.

První světová válka byla patrně poslední větší válkou, ve které hrály jezdecké jednotky důležitou roli. Těsně před jejím vypuknutím byly vynalezena obrněná vozidla, tanky, došlo k rozvoji letadel a motorových vozidel všeho druhu, které postupně vytlačily koně z armády. Historickou zajímavostí je, že když byla obrněná vozidla poprvé začleněna do vojenských složek, většina států je zařadila do jezdectva. Průkopníkem zde byla Belgie, kde vznikl první oddíl vojenských obrněných vozidel na světě. Ten byl pak využíván zejména pro výzvědnou činnost a pro boj s jezdeckými jednotkami nepřátelských států.

Výjimkou vymykající se běžné situaci byla Velká Británie, kde založená Royal Navy Armoured Cars Division nepodléhala jezdectvu ani jiným pozemním útvarům nýbrž – námořnictvu !!! Na první pohled sice není zřejmé využití obrněných vozidel pro námořní službu, ale britská Admiralita ho zřejmě definovat zvládla a získala tak nové pole působnosti. Na způsob, jakým to dokázala, bychom se museli zeptat prvního lorda admirality, který však již nežije. Jmenoval se Winston Churchill.

Obr. 3 – zásilka odeslaná příslušníkem 11. dragounského pluku ze Stockerau r. 1915

Obr. 4 – lístek polní pošty z 6. hulánského pluku císaře Josefa II. z roku 1916

Obr. 5 – lístek odeslaný vojákem z 2. hulánského pluku zeměbrany z roku 1916

Důležité upozornění :

Tento článek či jeho část nesmí být publikován, přetiskován či převáděn do jakékoliv materiální či nemateriální formy bez písemného souhlasu autora

Vaše dotazy či připomínky autorovi tohoto článku můžete zaslat přímo na jeho e-mail