Rakouská
jubilejní emise 1908
Lubor Kunc (
Velice
zajímavou, ale přitom málo prozkoumanou, emisí známek je rakouské vydání
z roku 1908 oslavující 60. výročí panování rakouského císaře Františka
Josefa I. (na trůn vstoupil v revolučním roce 1848 jako osmnáctiletý). Tato emise se skládá z 18 hodnot od 1
haléře do 10 korun, jejím námětem jsou rakouští císařové z habsburského
rodu a vídeňská sídla císařů – zámky Schönbrunn a Hofburg. Hodnota 72 hal byla
pak vydána dodatečně až roku 1913, všechny známky z této série platily do
31.12. 1916, tj. více něž 8 let. Ukázku vydaných známek najdete na obr. 1 – portrét císařovny Marie
Terezie. Jelikož v létech 1908-1916 byly české země součástí
Rakousko-uherské monarchie, platily tito známky i na našem území a jsou tedy předchůdci
českých a československých známek.
S výjimkou
nejvyšší hodnoty 10 korun patří všechny známky mezi běžné kusy, které můžeme
dodnes nalézt ve velkém množství na výměnných schůzkách či ve filatelistických
obchodech. Přitom i po výtvarné stránce je tato emise vysoce kvalitní, její
zpracování představuje vrchol secesního malířství, autorem kresby je prof. K.
Moser, současník světoznámého českého secesního malíře Alfonse Muchy, který byl
tvůrcem prvních československých známek. Úspěch známek u tehdejší veřejnosti
byl tak veliký, že posloužily jako námět pro jubilejní vydání z roku
obr.
1 - 3
A
protože Rakousko-Uhersko mělo tehdy poštovní úřady i mimo území svého státu,
byly vydány tytéž známky pro zahraniční pošty monarchie. Na obr. 4 vidíte známku vydanou
v roce 1908 pro rakousko-uherské pošty v Levantě (územím Levanty se nazývá teritorium dnešních Egejských ostrovů,
Egypta, Albánie, Bulharska, Řecka, Černé hory, Moldávie, Srbska, Turecka,
Libanonu, Izraele a Kypru, které tehdy patřily z velké většiny Turecku),
jejíž nominální hodnota je na rozdíl od vlastního Rakousko-Uherska vyjádřena
v měnové jednotce piaster skládající se ze 100 para. Oddělenou poštovní
síť mělo Rakousko-Uhersko na Krétě. Pro tyto své pošty vydávalo zvláštní známky
s hodnotou uvedenou ve francích majících 100 centimů (viz obr. 5) . Jak vidíte, platily tyto známky doslova po
celém světě … .
obr.
4 - 5
Neméně
zajímavé jsou i tiskové odchylky a odchylky papíru u této emise. Většina známek
byla vytištěna na dvou papírech : nižší hodnoty na pruhovaném a běžném papíru,
vyšší hodnoty na nažloutlém a našedlém papíru. Pro vlastní tisk známek byl
použit knihtisk (levnější tisková technika , tzv. tisk z výšky, použitý
pro nižší nominální hodnoty známek
1-35 hal) a měditisk (tzv. tisk z hloubky ; dražší tisková technika
užívaná např. pro tisk bankovek použitá pro známky v hodnotě 50 hal – 10
korun). Díky knihtiskové tiskové technice použité pro hodnoty 1 – 35 hal
existuje řada tiskových vad a můžeme dokonce najít i dvě vady deskové : u
hodnoty 10 hal letopočet „1903“ místo správného „1908“ a u známek
Pokud
se rozhodnete vytvořit si ze známek emise 1908 sbírku, brzy zjistíte, že do ní nestačí zařadit pouze jednotlivé
známky, ale že je třeba dokladovat i jejich poštovní použití na dopisech,
balíkových průvodkách, pohlednicích, zkrátka na celistvostech. Ukázku celistvosti, která rozhodně stojí za
zařazení do sbírky najdete na obr. 6.
Jedná se pohlednici vyfrankovanou známkami dvou emisí – levá známka byla vydána
roku 1905, pravá pak roku 1908. Takovéto použití známek se nazývá smíšená frankatura dvou emisí a je
sběrateli vyhledáváno.
obr. 6
Jinou
ukázku výhod zařazování úplných celistvostí do filatelistických sbírek je obr. 7.
obr. 7
Zde
vidíme pohlednici vyfrankovanou běžnou známkou 10 haléřů. Ta byla až do 30.
září 1916 používána pro vyplácení dopisů , od 1. října pak vzhledem ke změněným
poštovním tarifům sloužila k vyplácení pohlednic (poštovné na dopis bylo
zvýšeno na 20 hal). Jelikož známky této naší emise platily pouze do 31.12.
1916, mohla se hodnota 10 hal. na pohlednici vyskytovat pouze 3 měsíce a není
tedy příliš častá. Pokud budete trpěliví, můžete jí však stále ještě najít mezi
běžnými starými pohledy: její objev chce jen čas a trpělivost.
obr. 8
Na
obr. 8 vidíte výsledek, který by
nastal, pokud by nezkušený sběratel známku z pohledu smyl či vystřihl. Na
jednotlivé známce by se nedalo vyčíst ani místo, ani datum odeslání, a stala by
se proto prakticky bezcennou. Pokud jí zachováme „na celistvosti“, lehce z ní
vyčteme její zajímavé použití a můžeme jí správně zařadit do sbírky.
Navíc
při sbírání známek na obálkách zjistíte, že jednotlivé hodnoty každé série
sloužily pro vyplácení různých druhů poštovních zásilek. V našem příkladě
rakouské emise 1908 zjistíte, že např. hodnota 3 hal. sloužila k vyplácení
tiskopisů, známka 10 hal pro dopisy (do 30.9.1916) a pohlednice (od 1.10.1916),
známka 35 hal pro doporučené dopisy atd. .
Tímto způsobem se lehce naučíte rozlišovat, které dopisy byly
vyfrankovány správně (a můžeme je tedy zařadit do sbírky) a které nikoliv (a do
sbírky je tedy nezařazujeme). Zároveň Vám to pomůže najít zajímavosti, které
nejsou běžné, ale které zdobí naše sbírky. Jako příklad můžeme uvést obr. 6,
kdy známka 3 hal běžně užívaná pro zlevněné tiskopisy byla nalepena na
pohlednici, takže musela být ještě doplněna (my filatelisté říkáme „dofrankována“) další známkou
v hodnotě 2 hal. , aby celkové poštovné činilo správnou částku 5 hal. .
obr. 9
Podobným
případem je i celistvost na obr. 9.
Napadá Vás, proč je korespondenční lístek ofrankovaný ještě známkou 3 haléře
? Pravdu měli ti z Vás, kteří
uhodli, že původní poštovné pro kor. lístek bylo s platností od 1. 10.
1916 zvýšeno z 5 hal. na 8 haléřů, a proto musel odesílatel
korespondenčního lístku v listopadu 1916 doplatit chybějící 3 haléře tímto
způsobem.
Zde
jsme se dostali k další zajímavosti spojené s emisí poštovních známek
z roku 1908: totiž že tyto poštovní známky byly použity i pro tzv. celiny . Celinou nazýváme poštovní
ceninu, která má na sobě přímo natištěnu známku či text, který by jí
nahrazoval. Příklady jsou právě
korespondenční lístek, celinová obálka (obálka s natištěnou známkou) či
zálepka.
Stejně
jako v případě známek nebyla emise 1908 použita pouze pro celiny platné na
území Rakousko-Uherska. Rakouská poštovní správa totiž vydávala celiny i pro
své pošty v zahraničí, takže celiny vydávané po roce 1908 nesou vyobrazení
známek této emise. Příkladem může být korespondenční lístek odeslaný
z rakouské pošty v Jeruzalémě známému bratislavskému sběrateli dr.
Weinertovi (který v té době vydával fil. časopis Donau-Revue, obr. 10).
obr. 10
A
na závěr dotaz pro zkušené sběratele : jaké dvě chyby udělal autor tohoto
článku při výběru obrázků 1 – 3 ?
Odpověď: pravdu měli ti, kteří zjistili :
1.
že známka na obr. 1 se pro sbírku příliš
nehodí, jelikož má razítko „přes růžek“, které sice neruší obraz známky, ale
není z něj možno vyčíst místo a datum použití známky ;
2.
že na obr. 1 – 3 zařadil známky nepoužité
i razítkované zároveň : pokud chcete vytvořit filatelistickou sbírku, musíte se
nejprve rozhodnout, zda do ní chcete zařazovat známky nepoužité či razítkované
. Razítkované jsou většinou levnější a snáze dostupné, neplatí to ale úplně
vždycky. Každopádně jakmile zvolíte jakoukoliv z těchto variant, tak se jí
již musíte držet a nemůžete sbírat jednu sérii nepoužitou a druhou
razítkovanou, takovýto soubor známek nemůžete nazývat sbírkou. Sbírka se
odlišuje od prostého souboru známek tím, že má nějaký řád, nějaká pravidla,
nějaký cíl.
Doufám,
že se Vám bude sbírání dařit a že Vám sbírání známek přinese hodně
radosti.
Důležité upozornění :
Tento článek či jeho část nesmí být publikován, přetiskován či
převáděn do jakékoliv materiální či nemateriální formy bez písemného souhlasu
autora
Vaše dotazy či připomínky autorovi tohoto článku můžete zaslat
přímo na jeho e-mail