Provincie Německá jižní Morava

Lubor Kunc  (lubor.kunc@seznam.cz)

publikováno ve zpravodaji Postilión č. 2/2003 vydávaný  Českomoravskou společností pro poštovní historii

 

 English Summary:

The text deals with short existence of German Province German Southern Moravia (Deutschsüdmähren) on Czechoslovak territory in October – Dec. 1918 and impact of its existence on postal operations in the early period of Czechoslovak existence.. I am asking, if are true news about expedition of Austrian sailors to the territory to support its German population against Czech authorities. On the end of the article I propose a change of Czech terminology by creating of special term for the stamps/postal stationary used on territory of German provinces in the Czech lands in 1918, which are now counted to forerunner stamps.  More detailed English summary you can find HERE

Information about the theme you can also find in article prepared by Salvatore Rizza

  

Jako jedna ze čtyřech německých provincií na území Československa Provincie německá jižní Morava (Deutschsüdmähren), která se nacházela na Břeclavsku a Znojemsku. Tato provincie vyhlásila své odtržení od území Moravy a připojení ke státu Německé Rakousko jako první z něm. ”států” již 27. října 1918, tj. ještě před vyhlášením Československa a zanikla dne 15.12. 1918, kdy čs. oddíly dobyly její hlavní město Znojmo a následně pak i zbytek území .

Během existence odbojné provincie zde platily výhradně rakouské známky. Jednu z nich použitou dne 28.10. 1918 na poštovním úřadě Znojmo 1 vidíte na obr. 1 .

Obr. 1

Razítko otištěné na této známce je dvojjazyčné Znaim 1 / Znojmo 1. Toto razítko bylo později upraveno tak, český text z něj byl odstraněn a vzniklo tak kuriózní ”znárodněné” razítko (viz obr. 3 a 4). Stejný postup zvolil poštmistr v obci Hrušovany / Jevišovkou nedaleko Znojma, který ve svém razítku ponechal pouze německý název města Grussbach. Po zániku provincie byla všechna ”znárodněná” razítka na obou poštovních úřadech stažena a nahrazena československými dvojjazyčnými razítky. Poštovnímu úřadu Hrušovany bylo dodáno známé atypické razítko, které je zobrazeno na obr. 2 (toto razítko bylo navíc použito 9.9.1919, tedy jeden den před podpisem mírové smlouvy s Rakouskem) .

Obr. 2

 

Celistvosti z období existence Deutschsüdmähren nejsou často k vidění. Příčinou byla zřejmě skladba obyvatelstva, které bylo většinou zaměstnáno v zemědělství a nemělo tudíž mnoho příležitostí vést písemnou korespondenci. Dalším faktorem řídkosti celistvostí byla blokáda, kterou vůči provincii uplatnily čs. úřady a která silně omezila poštovní i ostatní styk provincie se zbytkem Moravy. Relativně častější jsou dopisy adresované na území dnešního Rakouska, kde měla řada obyvatel provincie své příbuzné (většina obyvatelstva provincie byla německého původu) a navíc spojení s Rakouskem nebylo nijak omezeno .

Výjimečné celistvosti mimoděk potvrzující skutečnost, že většina tehdy odeslané korespondence směřovala mimo území Československa, najdete na obr. 3 a) + b) . Balíková průvodka se nachází ve sbírce amerického sběratele, pana S. Rizzy, který je asi jediným sběratelem poštovní historie Znojma v USA a kterému bych chtěl poděkovat za jeho souhlas s publikováním v Postiliónu. .

Balíková průvodka byla odeslána 21.11.1918 z poštovního úřadu Znojmo 1 pod č. 309. Průvodka patří k balíku do 10 kg s udanou cenou K 80,-. Poštovné činilo 2,30K (K 2,20 za balík do 10 kg a 0,10 K za udanou cenu do K 300,-) a bylo uhrazeno jednou zn. 30hal Karel a 2K Znak . Zásilka byla adresována do rakouského města Schloss Rosenau, kam došla 23.11.18 a kde byla na rubovou stranu dolepena doplatní známka 5 hal. ”Malé číslo” na úhradu pošt. poplatků spojených s dodáním zásilky.

  

Obr. 3

 

Problémy  poštovního spojení provincie se zbytkem Československa lze ilustrovat výjimečnou celistvostí vyobr. na obr. 4 a) + b) . Za souhlas s jejím přetištěním bych chtěl poděkovat panu dr. Gebauerovi, šéfredaktorovi zpravodaje Poštovny, v jehož čísle 1/1993 byla vyobrazena.

 

   

Obr. 4

 

Jelikož pošty na území provincie odmítaly zásilky adresované do Československa, bylo nutno najít jiný způsob jejich dopravy. Provizorní čs. okresní správa, která sídlila v obci Přímětice (mimo území Provincie), využila místní poštovnu a přeměnila jí na český pošt. úřad obstarávající spojení s odbojnou provincií . Zároveň dne 3.12. 1918 zřídila kurýrní službu z Přímětic přes Citonice do Brna, která byla provozována zřejmě až do 18.12. 1918. Vyobrazená celistvost prokazuje, že o službě poštovny Přímětice věděli i čeští obyvatel Provincie něm. jižní Morava a dopravovali své zásilky na tuto poštovnu. Zároveň ilustruje situaci na znojemských poštách krátce po dobytí města čs. oddíly (15.12.18), kdy se část pošt. zaměstnanců stále odmítala smířit s porážkou provincie a stále odmítala sloužit čs. úřadům.

Ačkoliv provincie fakticky zanikla již v prosinci 1918, Německé Rakousko si s odvoláním na různé právní akty schválené jeho Parlamentem v říjnu až prosinci 1918 činilo nárok na území býv. Německé jižní Moravy. Teprve mírová smlouvy mezi Spojenci (vč. Československa) a Rakouskem podepsaná dne 10. září 1919 v Saint Germain stanovila definitivní příslušnost tohoto území k Československu.

Aby čeští obyvatelé Znojemska demonstrovali svou příslušnost k ČSR, rozhodli se zorganizovat v srpnu 1919 Sokolský slet ve Znojmě. Původně se měl konat již 3.8. , ale kvůli problémům s organizací se jeho termín nakonec přesunul na 24.8. 1919 . Obr. 5 zobrazuje líc a rub sletové pohlednice odeslané z této akce. Nálepka a pohlednice obsahují ještě původní datum jeho konání, proto bylo používáno dvojřádkové razítko se správným datem. Československá pošta připravila k této příležitosti také příležitostné poštovní razítko, které je zároveň prvním čs. poštovním razítkem po roce 1918 a které najdete na obou známkách Hradčany. Kulaté razítko vlevo na pohlednici není poštovní, patří Sokolské jednotě ve Znojmě .

  

Obr. 5

Ve spojitosti s existencí Provincie Deutschsüdmähren je nutno ještě zmínit teoretické použití rakouské známky Karel 20hal s přetiskem Deutschösterreich (Mi. 234, obr. 7), která byla vydána v prosinci 1918, na jejím území. Vzhledem ke geografické blízkosti provincie k Rakousku by tato známka mohla být distribuována i na poštovní úřady nacházející se na území německé provincie (např. pošta Hevlín / Höfflein se nacházela cca 3 km od poštovního úřadu Laa/Thaya patřícímu Rakousku). Je však otázka, zda k tomu skutečně došlo, jelikož v prosinci 1918 byla Provincie již v rozkladu a její území bylo postupně obsazováno čs. oddíly (za pomoci ve Znojmě dne 5.11.1918 založené jednotky Občanská stráž skládajícího se z místních Čechů). Každopádně, dosud nebyla žádná celistvost s touto známkou použitou na území Provincie Německá jižní Morava předložena a její použití u nás tedy zůstává pouze v teoretické rovině.

Obr. 6

 

Vyčerpávající informace o historii provincie stejně jako o poštovních razítkách používaných na tehdejších poštovních úřadech najdete ve výborném článku pana F. Seebauera otištěného ve Filatelii ročník 1967, č. 3, str. 62 – 65 .

Autor v tomto článku uvádí dvě věty, které by si zasloužily bližšího objasnění . Na str. 62 píše ”Německo-rakouská vláda vysílá na ochranu tzv. Německého kraje jihomoravského rozsáhlejší jednotky námořnictva” a na str. 63 pak pokračuje ”Stejně stojí za pozornost dopisy polní pošty, posílané rakouskými námořníky z obsazeného území. I u nich je však možno jen podle odesílacích údajů usoudit na dobu a místo odeslání. Zvláštní razítka neexistovala.” . Nevím, jaký byl zdroj těchto informací, ale domnívám se, že nejsou zcela správné.

Dokáži si představit, že Parlament či vláda Německého Rakouska rozhodli o nasazení svých voj. oddílů k obraně Provincie. K tomu by však zřejmě došlo až v druhé polovině listopadu , kdy čs. strana začala připravovat vojenský útok na všechny čtyři německé provincie v Čechách a na Moravě. Dříve to nebylo možné vzhledem k nedostatku čs. vojáků, teprve po návratu alespoň části legionářů a vojáků býv. monarchie z první světové války + zformování dobrovolnických oddílů z civilního obyvatelstva mohla čs. vláda přikročit k vojenskému řešení .

Až do vytvoření těchto čs. ozbrojených sil byl výsadek rakouských námořníků zcela zbytečný, protože neexistoval ozbrojený protivník na čs. straně, naopak by tento krok způsobil diplomatické těžkosti Rakousku, protože americký prezident Wilson jasně deklaroval, že oblasti s převahou něm. obyvatelstva mají být připojeny k Československu a odmítl jejich odtržení , ačkoliv se jejich představitelé odvolávali na ”právo národů na sebeurčení”.

V druhé polovině listopadu však již neexistovala rakousko-uherská polní pošta, která byla zrušena k 3.11.1918. Korespondence případných rakouských námořníků tedy nemohla být zasílána prostřednictvím polní pošty, ale z civilních pošt – a zřejmě i frankována poštovními známkami. Já osobně jsem o žádné obdobné celistvosti nikdy ani neslyšel, nemohu tedy ani vyvrátit, ani potvrdit existenci dopisů rakouských námořníků z čs. území, osobně jsem ale spíše skeptický .

Na závěr bych chtěl přednést metodologický návrh týkající se obecně poštovních cenin použitých na území německých provincií. Poštovní známky používané během existence všech 4 německých provincií v Československu na jejich území jsou řazeny do skupiny předchůdců čs. známek s odvoláním na skutečnost, že poštovní úřady používající tyto známky nebyly pod čs. správou . Teprve po podřízení příslušné pošty čs. úřadům se tyto známky stávají čs. předběžnými, resp. souběžnými známkami .

I když chápu důvody jejich řazení do předchůdců našich známek, cítím slabé místo tohoto systému v tom, že se nerozlišuje,

V prvním případě není sporu, že uvedené známky jsou předchůdci čs. známek . V druhém případě se domnívám, že jejich zahrnování do předchůdců není zcela správné a zejména přehledné pro filatelisty. Když budeme chtít krátce popsat balíkovou průvodku na obr. 3, můžeme říci, že se jedná o smíšené frankatury předchůdců čs. známek s rakouskými známkami. Problém je, že takovéto označení je značně abstraktní, jelikož většina filatelistů si pod ”předchůdcem čs. známky” představí právě rakouskou známku a bez podrobnějšího popisu nepozná, o jakou frankaturu se vlastně jedná.

Stávající označení neodráží také dočasnost či provizornost statutu těchto známek (a samozřejmě i celin), protože skuteční předchůdci čs. známek byli v oběhu cca 70 let na území celého budoucího Československa a nejsou ničím výjimečným. Naproti tomu známky užívané v něm. Provinciích byly v oběhu necelé. 2 měsíce a to pouze na malé části čs. území.

Ještě paradoxnější se jeví současné označení v případě, že se jedná o smíšenou frankaturu skládající se z rakouské známky/celiny užité na poštovním úřadě patřícím do některé z něm. provincií a z rak. známky/celiny použité na poštovním úřadě podléhajícím čs. správě. V tom případě se jedná o smíšenou frankaturu předchůdce čs. známky s čs. předběžnou známkou, což je označení, kterému jedinec bez hodně bujné fantazie asi neporozumí .

Já soukromě nazývám známky a celiny použité na pošt. úřadě příslušejícím k některé z německých provincií v období mezi 27.10.1918 (na Chebsku a v Deutschsüdmähren), resp. 28.10.1918 (v provincii Deutschböhmen mimo Chebska, v provinciích Sudetenland a Böhmerwaldgau) a dnem, kdy příslušný poštovní úřad přešel pod správu čs. orgánů, známkami (celinami) provinciálními . Domnívám se, že by zavedení tohoto (či obdobného) názvu do všeobecné praxe výrazně zpřehlednilo a zjednodušilo popis takovýchto celistvostí a navíc by vhodně zdůraznilo jejich výjimečnost.

Provedení této změny jistě vyžaduje všeobecnou diskusi za účasti sběratelů rakouských, uherských a československých známek stejně jako poštovních historiků. Jakékoliv Vaše reakce na můj návrh či hlášení Vašich vlastních objevů celistvostí z doby existence provincie Německá jižní Morava můžete zasílat do redakce zpravodaje Postilión či na můj e-mail lubor.kunc@seznam.cz .

 

Důležité upozornění :

 Tento článek či jeho část nesmí být publikován, přetiskován či převáděn do jakékoliv materiální či nemateriální formy bez písemného souhlasu autora.

Vaše dotazy či připomínky autorovi tohoto článku můžete zaslat přímo na jeho e-mail